Fringilla coelebs

Je jedním z nejběžnějších a nejznámějších ptáků, protože se dokázala smířit s přítomností člověka a žije v jeho těsné blízkosti všude tam, kde rostou nějaké stromy. V parcích, na hřbitovech a někdy i na rušných ulicích, lemovaných vysázenými stromy. Lidé na chodnících tak mnohdy ani nemají tušení, že nevysoko nad jejich hlavami sedí v hnízdě pěnkaví mlaďata. Najít pěnkaví hnízdo totiž není vůbec jednoduché, , protože je malé, skvěle maskované na větvi a výborně splývá s okolím.

Krásně zbarvený pěnkaví sameček se ozývá nápadným zpěvem, jednoduchým popěvkem, který se neustále opakuje a je snadno zapamatovatelný. Zpívá z větví stromů a keřů a někdy mu ani nevadí, že ho lidé zblízka pozorují. Na některých místech jsou pěnkavy velice početné, zvláště ve velkých parcích a na starých zarostlých hřbitovech. Na podzim a v zimě můžeme hejna pozorovat na úhorech, polích, u zemědělských usedlostí, jednotlivé pěnkavy i na krmítkách. Hlavní potravou pěnkav jsou semena dřevin a bylin, od léta i dužnaté části plodů. Rodiče krmí mladé převážně drobným hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy.

Naši ptáci jsou zčásti tažní a na podzim míří do jižní a západní Evropy, mnoho našich pěnkav je však stálých a k nim se naopak přidávají ptáci ze severní Evropy.

Pěnkavu obecnou odlišíme od jiných pěnkav podle bílého pásku v křídle a bílého ohbí křídla. Krajní ocasní pera jsou rovněž bílá. K záměně může dojít mezi samicí pěnkavy obecné a jíkavce. Pěnkava obecná však nemá bílý kostřec.

Zdroj textu: Martin a Lea Smrčkovi, Naši ptáci, nakladatelství Albatros, edice oko, 2005